Liturgické texty: 1. čtení: Hab 1, 2-3; 2,2-4
2. čtení: Tit 1, 6-8, 13-14
Evangelium: Lk 17, 5-10
Bratři a sestry,
Dnešní evangelium začíná slovy: Pane, dej nám více víry. Učedníci jsou s Ježíšem dlouho, zažili mnoho zázraků, kázání na hoře, rozmnožení chlebů a přesto jim to zdaleka nestačí. Žádají víc, aby opravdu uvěřili. Pán jin na to říká: „kdyby se vaše víra podobala hořčičnému semínku i ten největší strom s kořeny byste svojí vírou vyrvali a přesadili do moře.“ Stačí, když si dobře budou plnit svoje povinnosti. Žádný služebník přece nemůže žádat víc, než nakolik s ním byla sjednána jeho odměna za službu. Jak tomu rozumět?
Apoštolům se dostalo nezaslouženého daru, byli Kristem povoláni do služby evangeliu. Kristus apoštolům ukazuje už za svého pozemského života, kým opravdu je a učedníkům říká, co od nich vyžaduje, aby po jeho odchodu dobře hlásali radostnou zvěst o Božím království a sami do něho došli. Apoštolům to nestačí a chtějí víc: „dej nám více víry.“ Podobně jedná i prorok Habakuk v prvním čtení, když říká: „Násilí, Bože násilí, udělej něco teď hned“ a Hospodin i Ježíš Kristus odpovídají: „musíte vytrvat určitý čas, aby se o to více projevila Boží milost.“ K tomu Kristus říká: „plňte si dobře svoje povinnosti a nežádejte za ně žádnou speciální odměnu. Vždyť vše co máte je dar od Pána, který je dobrý a dává nám více, než jsme schopni spotřebovat.“
Bratři a sestry jak jsme na tom my se svojí vírou? Nechtěli bychom také někdy nějaké viditelné znamení, že Bůh opravdu je. Možná ani ne pro sebe, ale pro svoje blízké? Třeba si říkáme: „škoda, že Bůh se celému světu nezjeví ve své plné kráse,“ aby všem bylo jasné, co je podstata našich životů. A místo toho se tady musíme pracně celý život lopotit, abychom vešli do Božího království. Navíc nám Kristus říká, že máme hlásat evangelium svým blízkým, jak čteme v dnešním druhém čtení. Sám dobře vím, jak je to např. ve vlastní rodině obtížné, když moji příbuzní podle evangelia moc nežijí.
Milí věřící odkazů na Boží přítomnost ve světě je více než dost. Např. je úžasné, že pouze 20 km nad a pod povrchem zemským je život. Nebo obraz Panny Marie z Guadalupe, se kterým si ani vědci nevědí rady a můžete se o něm dozvědět běžně na internetu. Nebo kolik bylo zázračných uzdravení, obrácení a dalších zázraků, které často vidíme ve svém vlastním okolí. Bůh se od nás nechává hledat z jednoho prostého důvodu. Kdyby se nám zjevil ve své plné slávě, my sami bychom nechtěli už nic jiného, ale jaká by potom byla svoboda člověka? Proto stejně jako apoštolům se Kristus nechával poznávat postupně, aby apoštolové šli za Kristem svobodně a dobrovolně a i my sami máme Boha postupně objevovat. Jak? To nám říká Ježíš v dnešním evangeliu. Věrnou službou poctivého služebníka, který si nenárokuje více, než mu patří. Kéž se nám to daří.
Amen