Liturgické texty: 1. čtení: Bar 5, 1-9
2. čtení: Flp 1,4-6, 8-11
Evangelium: Lk 3, 1-6
Co se to stalo tak velikého, že evangelista měl zapotřebí, uvést tu událost do přesného historického období, aby takovým slavným způsobem sdělil to dnešní evangelium? V 15 roce vlády císaře Tiberia, čili týká se to celé římské říše, potažmo tedy celého tehdejšího známého světa. Když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem Abiléně, bylo to za velekněží Anáše a Kaifáše. Co, co bylo tak důležité! A evangelista říká: uslyšel na poušti Boží slovo Jan. A člověk dnešní doby by řekl: no a co. Uslyšel Boží slovo Jan na poušti, protože když Bůh mluví, je to veliká věc. A když člověk zaslechne Boha, má to pro něj neskutečný význam. A když zaslechne slovo Boží prorok, který to slovo zvěstuje dalším, potom to může proměnit celou společnost, a taky proměnilo. A nejen Judsko a nejen tehdejší vyvolený lid, ale tehdejší známou říši, celou zemi a potažmo celý tehdejší známý svět. Ale začalo to tak nevině. Uslyšel na poušti Boží slovo Jan. Člověk, aby zaslechl Boha, musí o to nejprve stát. Jan kvůli tomu odešel na poušť, do místa samoty, opuštěnosti, prázdnoty, postu. Ne každý je povolán být prorokem, ale každý je povolán slyšet Boha. A je důležité, ať už je to cokoliv, co nás přivede k tomu, abychom toužili Boha slyšet, abychom proto vůbec něco udělali. A někdy se musí stát ledacos v našem životě, aby člověk vůbec zatoužil být s Bohem. A co Jan na poušti slyšel? To my nevíme. My nevíme, co Bůh řekl jemu, ale víme, co Jan říkal lidem, pro které byl poslán. A to je důležité, protože to se nás týká! A evangelista říkal, že Jan hlásal křest pokání. Nevím, co si pod tím slovem představíte, ale my víme, že sami jsme pokřtěni, ale křtem jiným. Křtem ve jménu Trojjediného Boha. Co to byl ten křest pokání, který hlásal Jan? Kdybychom doslova přeložili řecký text, tak v češtině by to doslova znamenalo ponoření do obrácení. Jan zvěstoval lidem, že je třeba změnit celý život. Nejen mysl smýšlené, ale všechno, co konáme. A to ponořit znamená, že nejde jen o jednorázový skutek, jako v křesťanství neznamená křest jen to, že se nechá pokřtít, ale že bude s Kristem žít. Většinou těm slovům připravte cestu Pánu, rozumíme tak, že člověk se rozhodne něco dělat, něco nedělat. Něco si odříct, pro něco se rozhodnout. A častokrát se nám advent vlastně zúží na to, že pod rouškou zbožnosti se motáme kolem sebe ještě víc, než předtím. Ale centrem adventu není to, co dělám já, ale to co dělá Bůh. Já jsem vyzván připravit cestu, ale to na prvním místě neznamená, že já si něco odepřu, nebo se zamyslím nad tím, že bych si měl uklidit pokoj, to je hezké, ale to není ta podstata. Nejhorší na tom je ta iluze, že když si člověk řekne, že nebude jíst bonbóny a dokáže to až do 24, tak nakonec bude spokojen s tím, jak to všechno zvládl a Pán Bůh v tom vůbec není. Když se zaváže, že v adventu nejen v neděli, ale i v týdnu půjde na mši a dokáže to. Bude spokojen, že dokázal ten advent hezky prožít a to není nejdůležitější, protože mě má jít o Krista. To ponoření do obrácení nás má vést k tomu, abychom si uvědomili, že jde o celoživotní postoj. Ale ani to není podstata křesťanství. Křesťanství je totiž ponoření se do Krista. Všechno je tedy nasměrováno k tomu, který přichází, který je důležitý. Na kterého se těšíme, nebo se učíme těšit. Kterého vyhlížíme, kterého se učíme poznávat a učíme se s ním žít celý náš život. Jedna mystická duše se ptala Pána, a jak se tedy máme připravit? A Pán jí řekl: buďte vnímaví na projevy mé lásky, nic víc není třeba. A tato prostá věta vystihuje naprosto vše. Je tu Bůh, který přichází a přichází dnes skrze slovo a skrze eucharistii, skrze druhé lidi, skrze všechno co můžeme prožívat. Buďte vnímaví na projevy mé lásky, to je to připravte cestu Pánu, aby Pán mohl přijít se svojí láskou do našeho srdce, do našich vztahů, do našich rodin, do naší práce, do všeho co prožíváme. Není to tedy na prvním místě, že já něco udělám, anebo neudělám, ale že pochopím, že je tu někdo, kdo je pro mě nesmírně důležitý. Kdo chce projevit do krajnosti svojí lásku, a já se musím učit vnímat, toho který přichází.
Buďte vnímaví na projevy mé lásky, tak otevřeme srdce pro Ježíše, který je zde a který svojí lásku při eucharistii projeví tím způsobem, že se nám zcela a úplně dává doslova do rukou. Chce vstoupit do našeho srdce a proměnit náš život. Připravme mu tedy cestu a otevřeme ty dveře svého nitra, aby mohl přijít a stolovat s námi.
Amen