Liturgické texty: 1. čtení: Kaz 1,2; 2, 21-23
2. čtení: Kol 3, 1-5. 9-11
Evangelium: Lk 12, 13-21
Nepřijde Vám, že Pán Ježíš ty své současníky moc nešetřil? A nešetří ani nás? Člověku by to přišlo normální, že v rodině jsou nějaké problémy a tak se obrátí na uznávanou autoritu, ať domluví tomu bratrovi, který se má rozdělit o dědictví. A proč to Pán Ježíš neudělal? Vždyť on musel dobře vědět, kde je pravda, jak by to bylo spravedlivé. A co je na tom špatně, že se člověku urodilo. Že si pořídil větší stodoly, aby si mohl v klidu žít. A Pán Ježíš na to odpovídá: „člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem a rozhodčím.“ A my si říkáme: „Pane Ježíši, jestliže někdo může soudit, tak jsi to ty. Ty vidíš do lidských srdcí, ty vidíš, jak ty věci jsou.“ Jenomže nebeský Otec jej neposlal soudit. On by mohl udělat spravedlnost na této zemi a my všichni to někdy tak nějak očekáváme. Zastaň se mě proti tomuhle, anebo kdyby byl Pán Bůh, tak tohle takto nemůže nechat. Podívejte se, tenhle co dělá a jak se mu daří a ten chudák, co celý život se snažil o dobro a jak dopad. A my všichni máme pocit, že už je nejvyšší čas, aby Pán Ježíš vzal spravedlnost do svých rukou a udělal konečně pořádek. Kdyby Pán Ježíš začal dělat pořádek na této zemi, tak tady nikdo z nás není. Ale Otec jej poslal, ne aby svět soudil, ale aby jej zachránil. Ono jistě bylo nespravedlivé, že ten jeden bratr se nechtěl rozdělit o to dědictví, ale ten problém se nevyřeší, že Pán Ježíš řekne: „tolik vezmi a dej tomu.“ Ta chyba je totiž daleko hlouběji. Dědictví otců, to co máme po předcích a z čeho máme čerpat, se stane sporem našeho rozdělení. To je tragédie, že lidé se místo toho, aby se radovali z toho, co mají po předcích, tak se rozdělí mezi sebou v jedné rodině. A pochopitelně, jestliže nám na prvním místě nezáleží na Otci a na hodnotách, které nám dává, tak se mě i bratr stane nepřítelem a soupeřem. Začneme se hádat o pár nesmyslných peněz, domů a polí. A ztratíme to nejdůležitější, v čem jsme byli vychováni, že v životě na prvním místě nejde o to, kolik co člověk má, ale jestli žijeme v lásce. Copak nám rodiče neodkázali jako nejdůležitější nějaké hodnoty? A pak teprve nějaké zajištění rodiny. A kdyby Pán Ježíš začal rozsuzovat jednoho s druhým, tak jakoby začal legalizovat ty jejich spory. A jakoby jim řekl: „tohle je to nejdůležitější.“ Není, není nejdůležitější, jestli jsme v tomto světě spravedlivě doceněni, ale nejdůležitější je, čemu já dám ve svém životě přednost. Protože ta tragédie hmotných věcí je, že si z toho člověk udělá něco o čem myslí, že mu zaručí štěstí. A proto Pán říká to zvláštní podobenství, kde není problém, že se člověku urodilo, vždyť je to Boží dar, nebo že udělal větší stodoly, ale to, že on se Boha neptá, co s tím má dělat, když se mu zadařilo. Sám u sebe začal přemýšlet a zapomněl na jednu základní věc, že majetek máme proto, abychom s ním na prvním místě dělali dobro. A že nakonec to co zůstane, není to, co nahromadíme.
Ta klíčová věta dnešního evangelia je v úplném závěru. Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem. Co to znamená být bohatý před Bohem? Víte, nakonec si do hrobu nevezmeme nikdo nic. Člověku zůstane jenom to, co rozdá, protože to má hodnotu. Ať už jsou to věci, ať je to čas, který věnujeme druhému, ať je to láska, ať je to péče, služba. To, co dám ze sebe, to je mým trvalým bohatstvím v nebi. Nakonec stejně tím největším bohatstvím je Bůh sám. A kdo se pro Krista nakonec zřekne i sám sebe, tak je nejbohatší a nejsvobodnější z lidí, a to je evangelium. Ježíš sám se zřekl Otcovi slávy. Zřekl se všeho bohatství, aby nás mohl zachránit. A proto on je ten nejbohatší mezi námi chudými. A každý z nás se může nakazit tímto jeho bohatstvím a chudobou, že pochopí, na čem opravdu v životě záleží. Je to smutné, když se lidé v rodinách nedovedou dohodnout, ale ještě smutnější je, že se nenajde ani jeden, který řekne: „víš co, vezmi si to. Raději, ať je mezi námi klid. Přece se nebudeme ještě nad hrobem tátovým tahat o nějaké peníze.“ Tak jak Abrahám svému mladšímu synovci řekl: vyber si, kam ty půjdeš. Ustoupil a vzal si pole neúrodná, zemi kamenitou, a když dobře čteme Písmo svaté, tak vidíme, jak to dopadlo s Abrahámem a jak to dopadlo s Lotem. Je moc důležité, abychom v tomto světě dobře užívali všech věcí, které nám Pán Bůh dal, ale nezapomněli na to nejdůležitější a to jsou právě vztahy. Nejsme stvořeni pro tento svět, ani pro to, abychom vlastnili spoustu věcí, ale abychom byli bohatí před Bohem. A každý, kdo se sám sebe zříká, tak má v sobě to největší bohatství a tím je Ježíš. A může obdarovávat i bohaté i chudé a hlavně se nemusí bát, že přijde jednou okamžik, kdy se bude s někým tahat o pár grošů. Tak prosme Pána o tu pravou moudrost v životě, abychom se nevyčerpávali věcmi, které nesytí, abychom neztratili rozum, a věci které nám dává v tomto světě, užívali s moudrostí.
Amen