Liturgické texty: 1. čtení: Dt 26, 4-10
2. čtení: Řím 10, 8-13
Evangelium: Lk 4, 1-13
Ve středu jsme začali dobu postní a evangelium první postní neděle je vždy věnováno pokušení Pána. Proč to tak je?  Protože to pokušení Ježíšovo úzce souvisí s pokušeními našimi vlastními. Když totiž Ježíš přišel na svět, tak vzal na sebe všechny naše lidské slabosti kromě hříchu. A všechno prožil s poslušností z lásky k Otci a také z lásky k nám lidem. Jednak proto, aby nás zachránil, aby nám mohl dát věčný život a mohl nám odpustit, ale nejen proto, také proto, aby mohl s námi svůj život spojit. To největší tajemství, které se zrodilo od věků je, že Bůh chce s námi vstoupit do důvěrného vztahu lásky a chce nás proměnit svou láskou, abychom byli jako on, a to je evangelium. A my se dnes díváme na Ježíše, který z této veliké lásky se postil 40 dní pro nás. Jednak proto, aby zvítězil nad Božím nepřítelem v lidském těle, protože my sami nad ním nikdy nezvítězíme a on bude vždy rafinovanější a silnější než my a byli bychom blázni, kdybychom vlastní chytrostí a vlastní silou chtěli bojovat se zlem, to nejde. Ale on nechtěl, abychom bojovali sami. On také nebojoval sám, On se Duchem svatým nechal vést na poušť a Duch svatý byl také s Ním. A v Duchu svatém byl s Ním také Otec a On nespoléhal jen na své vlastní síly. A Ježíš vybojoval ten boj za nás a sv. Augustin říká, „že v Něm jsme ten boj vybojovali my.“ To je velmi důležitá věc, protože pokud se Ježíše držíme a držíme se v moci lásky, která se zjevila nejvíce v oběti na kříži, v té prolité krvi za nás, tak potom nám ďábel ublížit nemůže. Může nás pokoušet, ale on by nás chtěl především zničit a to se mu nedaří. Pokoušet nás může a Pán Bůh to dopouští. Proč to dopouští? No právě proto, abychom se ve zkouškách osvědčili. A také, abychom pochopili, že nemáme spoléhat na své síly. To je jeden z nejtěžších úkolů pro nás na tomto světě. Protože my jsme pokoušeni znovu a znovu sice s Bohem, ale zároveň bez Boha se nějak zařídit.
Takže znovu k tomu pokušení. Pokušení Ježíše je o to zásadnější, že ďábel ho pokoušel v rovině identity Syna Božího, protože ďáblovo oslovení vždy je: „ jsi-li Syn Boží.“ A ďábel mu to ani neoznamoval, ani se ho neptal, protože on to dobře věděl, tak tedy proč to říkal? No protože chtěl, aby Pán Ježíš byl Synem Otcovým v jiném duchu, než on chtěl. Ježíš se rozhodl a to byl plán Otce i jeho, že bude žít tento život v úplné poslušnosti Otce, že jeho vůle bude pro něho vždy nejdražší, že tady nebude mít svůj plán se životem. A touto pokorou nás také vykoupil a dal nám tím příklad, abychom my nespoléhali jen sami na sebe. A tak jak si Ježíš zamiloval Otcovu vůli, abychom si my zamilovali tu vůli Ježíšovu. A jestliže ďábel pokoušel Ježíše v té roli identity, tak stejně tak pokouší nás. On dobře ví, že jsme milované děti Boží, ale nepřeje nám to, protože je zlý a snaží se nám navrhnout jiné alternativy a hodně se mu to daří u mnoha lidí. Protože to, být dítětem Božím, bratrem Ježíše Krista, tak to sebou nese ten nárok obrácení a následování a to mnozí nechtějí. A jdou raději tou cestou lehčí a těch lehčích cest je 1 000 ku 1. A daň za to je, že člověk ztratí to nejpodstatnější, to kým je, že je milovaným dítětem Božím stvořeným z lásky a pro lásku. A vy starší to víte dobře, že není lásky bez bolesti. Oni se nám to někteří snaží namluvit, že láska je to, že je mi teď dobře a v důsledku si z druhého člověka udělám třeba předmět svého uspokojení a nazývám to láskou a většinou je to manipulace, sobectví, které končí velikými ranami v našich srdcích a celkově se nám ta společnost stává společností lidí, tak po zraňovaných a nedomilovaných, že těch co zažili skutečnou láskou je jako šafránu. Protože naletěli na tu snadnější cestu a Pán Ježíš ten nám nemaže med kolem úst, ale on nás zve, abychom šli tou cestou, na které je skutečná láska. Takže to první pokušení je v tom, že nám ďábel chce sebrat podstatu našeho života a potom jsou tam ta tři pokušení, která dobře známe, která bychom mohly nazvat jako pokušení v základních vztazích. Boží nepřítel se snaží v trojí žádostivosti nás chytit. V té žádostivosti ve vztahu k věcem mít. A mnoho lidí si myslí, že když má, že bude šťastnější. To je tak absurdní a pak, když se setkáte s takovými lidmi, kterým nechybí naprosto nic a přitom jim chybí všechno, tak si říkáte, ale on si zvolil. On nechtěl být někým, ale on chtěl mít a tím si to zajistit. A je těžké to vysvětlit, že štěstí není ve věcech, ale v mém vlastním srdci, protože ty věci, které nám Pán Bůh dává, jsou prostředky, abychom lépe mohli žít v lásce, tak to je to první pokušení žádostivosti věcí. Pak to druhé je pokušení vlastnit druhé, to je hrozně těžké pokušení. Nežít ve vztazích v té důvěře mezi sebou navzájem, ve svobodě, kterou si dáváme, v úctě a skutečné lásce, prostě ty vztahy určovat. Vykonávat nad těmi lidmi nějakou moc. A nemusíme mít ani žádnou funkci, abychom chtěli ovládat druhé, stačí k tomu obyčejné manželství. Anebo vztahy v práci, v církvi, ve farnosti a je to přitom něco tak ošklivého. A něco, čím si ten člověk vlastně nejvíce škodí sám, čili pokušení moci. A pak je tu pokušení ovládat Boha, manipulovat s Bohem. I Boha zneužít pro svoji slávu, nežít pro slávu našeho Boha, ale proto, abych se já proslavil. Všechno co smrdí pýchou, samolibostí, namyšleností, ješitností, co je tak odporné a tolik lidí se tím nechá prostě zlákat.
A tak tě Pane, prosíme, když budeme stát před nějakým pokušením, dej nám sílu, abychom se obraceli na Tebe a s Tebou našim pokušením odolávali.
Amen