Liturgické texty: 1. čtení: Sk 14, 21b-27
2. čtení: Zj 21, 1-5a
Evangelium: Jan 13, 31-33a. 34-35
Ježíšovým přikázáním je, abychom se navzájem milovali, jak nás miloval on. Ježíš řekl“ ať milujeme jedni druhé. Neřekl, ať milujeme jenom snoubenku, chlapce, profesora, kněze či přátele, se kterými jdeme možná na výlet. Ne. „Milujte se navzájem.“ Jestliže Ježíšova láska není všeobecná, není pravá, ale falešná, protože když chceš být skutečným Ježíšovým přítelem, musíš zachovávat jeho přikázání. A tím přikázáním je: „Milujte jedni druhé“, čili milujte se navzájem.  Ježíš dává také míru vzájemné lásky: „jako jsem já miloval vás.“ Proto, abychom se navzájem milovali, potřebujeme trpělivost, potřebujeme přijímat bližního takového, jaký je, s přednostmi i chybami, které má, ve snaze pomoci v růstu jeho ctností a „závodit“ s bližním, bez vyjevování a tím méně pomlouvání či kritizování chyb, které bližní zcela jistě má. Milovat bližního znamená, že se musím snažit konat neustále dobro, přijímat protivenství, která od bližního přicházejí, a odpovídat na protivenství či snad nepřátelství z jeho strany dobrem. Takto se miluje bližní. Není
možné, abychom se v rodině, na pracovišti, kdekoli se potkáváme s bratry a sestrami, nesetkali zároveň s jejich křehkostmi, s jejich slabostmi. Pokud nejsme skutečně pohotoví k trpělivosti, k tomuto přijetí křehkostí a chyb bližního, s odpovědí dobrem na zlo, pak nejsme dobrými bratry a sestrami v Kristu. Musíme samozřejmě spolupracovat s bližním v konání dobra, jak to dělal Ježíš.
Ježíš nás tak miloval, že za nás dal život na kříži. Co to znamená? Miloval nás navzdory tomu, že jsme byli ti, co jsme jej hříchy ukřižovali a místo toho, aby nás potrestal, dal za nás život na kříži.
Základem naší víry je mít se rádi, milovat se navzájem takovým způsobem, který dává v pokoře opravdově zakoušet toto vylití lásky k bližnímu, sloužit bližnímu podle jeho potřeb – slovem, úsměvem, povzbuzením, svědectvím, modlitbou, sdílením utrpení.
První, co je třeba dělat, abychom uskutečňovali příkaz lásky, je se respektovat. Co je to respekt? To, co přísluší jak tobě, tak mně, vám a nám. Respektovat znamená dělat to, co každému přísluší. Musíš respektovat každého člověka a pomáhat jim právě ve všem tom, co se vztahuje k jejich identitě – identitě muže, ženy, křesťana, křesťanky. Musíš bližnímu pomáhat tímto způsobem, aniž bys mu cokoli vzal. Možná, že někdy bereš bližnímu pokoj ze srdce svým chováním, svým způsobem mluvením, pohoršujícím chováním. Respektuj svého bližního!
Ježíš říká: „Miluji vás, jako Otec miloval mě, a zůstávám v Otcově lásce zachováváním toho, co mi říká. Proč to dělám? Protože zachováním Otcova přikázání, mohu mít radost, kterou vám předávám.“ Pokud chcete být opravdu dobrými, musíte spolupracovat na radosti. Radosti, která nesmí maskovat nečisté úmysly, ale musí pocházet z vylití Kristovy lásky, ze zachovávání Božího slova, z vnitřního života s Kristem.
Pokud je zde bližní, který je slabý a kterého máme milovat, přijměme s velkou pokorou jeho slabosti. Na jeho křehkosti odpovězme modlitbou, odpuštěním, milosrdenstvím a někdy i sebeovládáním. Je to lepší než odpovědět tvrdě a úderně, což nebývá moudré. Někdy bude výmluvnější pokorné, dobré, přívětivé slovo nebo mlčení než ostrý výrok, který zcela jistě nevstoupí do srdce, ale projde skrze smysly, aby je rozrušil a rozvrátil.
Amen