Liturgické texty: 1. čtení: 1 Král 17,17-24
2. čtení: Gal 1, 1-11
Evangelium: Lk 7, 11-17
Ten dnešní evangelijní příběh líčí bolest vdovy, která přišla o jediného syna. Ježíš s učedníky přicházejí do malého městečka Naim zrovna ve chvíli, kdy jsou odtamtud vynášeny máry se zesnulým chlapcem. Pohřební průvod se pomalým krokem přibližuje k Ježíšovi a jeho učedníkům, kteří mají dost času na to, aby si všimli smutku a bolesti plačící ženy. Učedníci možná byli nemile překvapeni, když jim cestu zkřížil pohřební průvod.
Jak se Ježíš zachová? Co řekne a udělá? Ježíš je pohnutý soucitem. Vidí pláč ženy, která ztratila všechnu radost svého života. Přistupuje k ní plný dojetí a lítosti. Ví o jejím smutku a bolesti a říká ji: „Neplač!“
Zástup kolem ztichne a s napětím přihlíží, co se bude dít, co znamená to podivné setkání s prorokem, který nečekaně vstoupil do smutečního shromáždění. Ježíš se sklání nad mrtvým chlapcem a říká mu: „Vstaň!“ A mrtvý se posadí a začne mluvit. Ježíš jej bere do náruče a podává ho matce. Všech kolem se zmocnila bázeň a vědí, že prožili chvíli naplněnou Boží přítomností a velikou Boží mocí. A nejen to, v prvním čtení jsme slyšeli jak starozákonní prorok Elijáš vzkřísil mrtvého chlapce – syna chudé vdovy ze Sarepty. Ten příběh byl utvrzením pro lid Staré smlouvy, že Bůh může své největší služebníky obdařit mocí vracet mrtvé zpátky do života. Setkání s Ježíšem proměnilo ženin smutek v radost a jistotu, že Bůh skutečně přišel na svět. Ten příběh je možné chápat ve dvou rovinách. V té první sledujeme starozákonní linii od Eliáše k Ježíšovi. Ježíš stejně jako Eliáš je nadán zvláštní mocí od Boha, může mrtvé probouzet k životu. Je v Božích službách, kdy se i mrtvých dotýká Boží moc a pomoc.
Rovina druhá z příběhu vyplývající je vlastně nenáboženská. Ježíš vidí smutek ženy, jde za ní, je jí nablízku a chce jí pomoci. Je znamením, že dovedl soucítit s druhými, sdílet pláč s plačícími a radost s těmi, kteří se radují. Rovina evangelia se zde potkává s tím, co říká apoštol: „Jedni druhých břemena neste.“ Smrt blízkého člověka je jedním z největších břemen a Ježíš ho chce ženě ulehčit. Je to výzva nám křesťanům snažit se být nablízku těm, kdo pláčou, umět je podepřít, povzbudit, posílit. V pravou chvíli zastavit pláč a po něm pomoci člověku vstát do dalšího života. Ježíšovu „neplač“ a „vstaň“ můžeme rozumět jako výzvě určené nám, když budeme nablízku lidem, zasaženým ztrátou někoho blízkého. I to je chvíle, kdy máme dosvědčit naději, ke které se upíná naše víra a zároveň podat pomocnou ruku nikoliv jen jako zdvořilostní kondolenci.
Příběh o vzkříšení syna naimské vdovy je příběhem o naději i tam, kde všechny ostatní naděje končí. Že navzdory naší pozemské konečnosti, které nelze nijak změnit je ještě prostor pro toho, který řekne i nám: „Pravím ti, vstaň!“
Amen