Liturgické texty: 1. čtení: Iz 66,10-14c
2. čtení: Gal 6,14-18
Evangelium: Lk 10,1-12.17-20
Bylo jich hrstka jako zrno v hrsti, spravedlivých a milosrdných. A touto setbou se ozbrojovala zem. Vždycky tomu tak bylo a vždy tomu tak bude. Duch nezahálí nikdy a nikde. Ano Duch nezahálí, jak to vyjádřil jeden básník. Stejně jako byl účinný v době apoštolů, stejně jako byl účinný v naší církvi, tak stejně působil v době Cyrila a Metoděje a nezahálí ani v naší době. Bylo to v roce 863, kdy přišli povolání knížetem Rostislavem jedni z největších myslitelů Byzance, aby nám předali víru. Víru v Ježíše Krista. Ne, že by u nás tenkrát nebyli misionáři a možná jich bylo více než dost, ale jejich zájmy nebyli tak úplně čisté. Chtěli získat lid i pro mocenské zájmy. Proto také Bůh požehnal právě jen těmto dvěma: Konstantinu a Metodějovi, protože oni v síle Ducha sv. přišli hlásat Ježíše Krista a přinesli slovo Boží a předali ho nám. Předali ho dalším generacím a díky nim to slovo Boží a víru máme my dnes. A tak si můžeme uvědomit to velkou lásku těch dvou velikánů k nám, ale také si můžeme uvědomit tu velkou odpovědnost, kterou máme. Protože na jejich místě teď stojíme my, my, kteří máme předat víru dál. Předat víru v Ježíše Krista v síle Ducha sv.. Předat Boží slovo. Jsme odpovědni za naše rodiny, za naši farnost, za naši vlast. Každý z nás před Bohem musí vědět, co dělá proto, aby byl plný Ducha sv., aby na něm bylo poznat, že je křesťan. Jestli to totiž na něm není poznat, tak se zpronevěřuje poslání být solí země a světlem světa. Život křesťanů v dnešní době není jednoduchý, o tom si nemusíme povídat. A každý kdo chce žít podle evangelia, to na sobě zakusil. Stojíme ale v jednom nebezpečí, že všechny ty překážky, které nás potkávají, budeme svádět na něco jiného. Ale sv. Pavel nás jasně vybízí, že nebojujeme ani proti tělu, ani proti krvi, ale proti vládci temnoty. A kdo odehrál existenci satana do pohádkových čertíků, tak sám se vystavuje nebezpečí, že se vystavuje jeho vlivu, nebo že se na něm stane nějakým způsobem závislí. Všichni víme, jak se dá zotročit srdce, otrokem alkoholu, otroky počítače, televize, jídla, pití, ale také otroky pýchy a otroky sami sebe, ale v tom všem my můžeme skvěle zvítězit skrze Ježíše Krista. V něm je totiž jediná svoboda, v něm je radost a v něm je pokoj. I kdyby ten boj se zlem byl sebeurputnější, i kdyby trval sebe déle, i kdyby situace v rodinách se stala neřešitelnou, tak je už znám vítěz. Ten vítěz je Ježíš, ten zvítězil jednou provždy. Proto se smíme radovat, proto smíme mít i v soužení v srdci pokoj. A on nám stejně jako po staletí, zvěstuje radostnou zvěst. Nese nám radostnou zprávu, oznámí zajatým propuštění a těm kdo puká srdce, tak jim to srdce obvazuje, stejně jak jsme slyšeli s knihy proroka Izaiáše. On jediný je Pán. A my nekážeme sami sebe, jak jsme slyšeli ve čtení sv. apoštola Pavla, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán a my však jsme vaši služebníci, protože tak to chce Ježíš. On jediný je vládce celého světa a blahoslavený ten, kdo tomu uvěřil. Kdo mu dal své srdce a otevřel se jeho působení. Ten totiž nalezl svobodu a nalezl pokoj, který nemůže dát tento svět. A náš Pán je stejně činný, včera, dnes i navěky. Znovu a znovu si podmaňuje lidská srdce. A jen On jediný si zaslouží, že už po dva tisíce let se lidé rozhodují žít jen pro něj. A volá si, volá si své následovníky. A není jistě náhodou, že si je volá z těch, kteří v očích tohoto světa jsou nemoudří. A kteří v očích světa neznamenají vůbec nic, aby zahanbil ty moudré a zahanbil ty, co mají nějakou moc a něco znamenají. Svůj poklad dává do hliněných nádob, aby se ta nesmírná moc, kterou má připisovala jedině jemu a nikoliv těm hliněným nádobám. Takto jsme povoláni, stejně jako těch dvaasedmdesát učedníků, abychom do našich domovů, naší obce, naši farnosti přinášeli radostnou zvěst, že jedině v síle Ježíše Krista přišla spása každému, kdo o ni bude stát.
Amen