Liturgické texty: 1. čtení: Gn 18, 20-32
2. čtení: Kol 2, 12-14
Evangelium: Lk 11, 1-13
Dnešní evangelium hovoří o touze modlit se stejně jako Ježíš. Pane, nauč nás se modlit a Ježíš učí. Pro nás je to známá modlitba Otče náš, kterou se máme modlit každý den a modlíme se ji i při mši svaté. Ale uvědomujeme si, co vlastně říkáme? Modlitba Otče náš je nejdůvěrnější modlitba mezi člověkem a Bohem. Pokud někoho nazýváme Otcem, o kterém víme, že je dobrý, potom se na něho vždy můžeme s důvěrou obrátit. Vždyť Kristus sám říká: „člověk, který naléhá na svého přítele v prosté věci, je vyslyšen, aby měl od něho klid. Nezachová se k nám náš nebeský Otec daleko lépe?“ Rozhodně ano, Bůh však neplní naše lidská přání automaticky, ale dává člověku více, než si dovede představit.
Také se říká, že když Bůh chce člověka potrestat, splní mu přesně to, oč žádá. A k tématu, že ne každá naše prosba má být vyslyšena podle našich představ, bych Vám rád řekl jeden příběh. Byla jedna rodina, která dlouho nemohla mít dítě a tak se za něho mnoho let modlila. Jednoho dne se stalo, že potomek se jim skutečně narodil, ale velmi brzy po porodu u něho začali být velké zdravotní komplikace. Rodina samozřejmě nepřestala věřit v Pána Boha a modlila se čím dál více intenzivně, aby se jejich dítě uzdravilo. Ale vypadalo to, že čím více se rodina modlí, tím více dítě je nemocné. Až jednou, když už to otec rodiny nevydržel, stoupl si do středu kostela a Boha proklel, protože mu vyčítal, že všechny jeho modlitby přicházejí vniveč. Světe div se, jejich syn se záhy uzdravil a začal vyrůstat jako každé jiné dítě. Bohužel možná, že právě proto, že to bylo dítě, na které se tak strašně dlouho čekalo, tak jej rodiče milovali tzv. „opičí láskou“ a promíjeli mu věci, které by jinak asi nikdy neprošli. Z chlapce začal vyrůstat tyran, který pomalu a jistě začal terorizovat své okolí, až dokonce jednou jiného člověka zabil a své rodiče usoužil k smrti.   
Milí věřící s příběhu je patrné, že Bůh o nás ví více, než mi sami o sobě. Někdy se nám může zdát, že nás Bůh i opustil, ale právě v těžkých zkouškách je nám nejblíž. Záleží však pouze na nás jestli Boha přijmeme a necháme vstoupit do svého srdce, nebo se před jeho milostí uzavřeme. K tomu nám má sloužit i modlitba Otče náš, kdy říkáme ne má, ale tvá vůle se staň.
Amen