Liturgické texty: 1. čtení: Mdr 18, 6-9
2. čtení: Žid 11,1-2. 8-19
Evangelium: Lk 12, 32-48
Dnešní evangelium říká, že nemáme příliš lpět na věcech tohoto světa, ale zabývat se především tím, co je důležité pro naši spásu. Ježíš hovoří o měšci, ze kterého neubývá. Jak tomu rozumět? Je to měšec dobrých skutků a žití podle Božích přikázání, díky nimž můžeme dojít do nebeského království. Nebeské království by totiž měl být cíl pro nás všechny. Vím, že se často hovoří o nebeském království, ale jak takové království vypadá? Spousta lidí si pod ním představí nebe z pohádek a podobně si představuje i peklo. Potom se ale nedivme, že pokud máme takovou vírů, moc o tom, co bude po naší smrti, nepřemýšlíme. V čem spočívá podstata nebe a pekla? Podstata nebe spočívá v tom, že je v něm trojiční Bůh, který je sama láska a lidé. Bůh bude vždy větší než člověk
a to je pro člověka výhra, protože člověk bude do Boží lásky neustále dorůstat, takže se v nebi nikdy nebude nudit. Např. když je člověk zamilovaný a jeho vztah zraje, potom milovanou osobu miluje stále více a více. V běžných mezilidských vztazích tento vztah po nějaké době opadne, ale v Boží přítomnosti nikoliv.
A co je podstata pekla? Představte si, že v pekle člověk bude činit to, co měl za svého života nejraději, ale protože se předtím setkal s Boží láskou, tak nikdy zde bez Boha nebude opravdu šťastný a tento stav věcí nelze změnit. Podstata pekla je totiž v tom, že není možné změnit svoje rozhodnutí odříznutí se od Boží lásky. Tedy člověk zjistí, co mohl mít a svojí hloupostí odmítl a toto rozhodnutí je trvalé na věky věku. To je také pravá podstata pekla. A člověk, když přijde na věčný soud, má pouze jednu možnost se rozhodnout a rozhodnutí učiní podle toho jak žil. A jestliže byl příliš vlažný ve víře a věci Boží jej nechávali chladným, potom se mu bude jen obtížně činit rozhodnutí pro Boha, vždyť lákavost toho svědeckého je veliká. Zvláště když před sebou uvidí celý svůj život a možnosti, ve kterých v mnohém mohl pomoci druhým a raději se sobecky uzavřel do sebe. A co mohl pro sebe i druhé získat a zatím se raději honil za svými malými cíli. Jenomže věčnost bez Boha je ponurá. Člověk je zde natrvalo odříznut od Boží lásky a i kdyby si užíval všechny pozemské slasti, tak dříve, nebo později se pro něho stanou peklem, protože by trvaly na věky věků.
Možná si říkáte: to se mě netýká, na to máme ještě spoustu času, ale téměř při každé mši svaté po proměňování říkáme: Tvou smrt zvěstuje, tvé přikázání vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste. A kdyby se stalo a Pán Ježíš se objevil na prahu našeho kostela a řekl: „pojďte za mnou,“ tak kolik z nás by asi řeklo. „Pane, počkej ještě, ještě musím spoustu věcí zařídit.“ Někdy se mně zdá, že žijeme, jako bychom na tomto světě měli žít věčně, ale dnešní evangelium říká: „kdyby hospodář věděl, kdy zloděj přijde, byl by připraven.“ Problém je, že nevíme a také je dnes v evangeliu řečeno. Ten, kdo mnoho dostal, bude souzen víc, než ten kdo dostal málo. Já sám vím, že jsem dostal spoustu darů a pokud se podívám na svůj život, ne vždy je dobře využívám. Proto žijme tak, abychom se nikdy nemuseli bát předstoupit před Boží soud.
Amen