Liturgické texty: 1. čtení: Am 6,1a.4-7
2. čtení: 1 Tim 6,11-16
Evangelium: Lk 16,19-31
Dříve než začnu mluvit o dnešním evangeliu něco krátkého pro děti. Jednoho dne škola pořádala školní výlet a všechny děti se na něj těšily. Nastoupili do vlaku a cestovali poměrně dlouho. Po nějaké době se dostali na nádraží, kde čekali na další vlak. Paní učitelka dětem řekla, aby si vytáhli svačinu a něco snědli. Všechny děti začali jíst kromě jednoho Vaška. Petr si Vaška všiml a zeptal se ho, proč nejí? Vašek odpověděl, že svačinu zapomněl doma. Petr začal uvažovat, že do večera je daleko a Vašek by byl celý den hlady. Vzal svou svačinu a část jí věnoval Vaškovi. Když si toho všimli i ostatní děti, také Vaškovi dali kousek z vlastní svačiny. Paní učitelka pochválila všechny děti, že se umí tak dobře rozdělit.
Bratři a sestry dnešní evangelium nám hovoří o něčem podobném. Na začátku se píše, že jeden bohatý člověk se oblékal do nejdražších šatů. Purpur a kmet byli nejdražší látky v Ježíšově době. Dále se v evangeliu píše, že boháč pořádal skvělé hostiny pro mnoho lidí z daleka i blízka, ale chudého žebráka v nejbližším okolí si nevšímal vůbec. Situace je o to závadnější, že v Izraeli v Ježíšově době neexistoval žádný sociální systém a Lazar byl zcela odkázán na pomoc onoho boháče. Dále se píše, že žebrák umřel a dostal se do nebeského království, ne proto, že byl žebrák, ale i přesto, že byl žebrák. Vždyť nebeské království je otevřeno každému spravedlivému.
Za nějakou dobu zemřel i boháč a dostal se do pekla, ne proto, že byl boháč, ale proto, že své bohatství správně nevyužíval. Člověku jeho majetek nemá sloužit jen k plnění si svých vlastních přání, ale má být zdroj jeho lásky vůči druhým, zvlášť když ten druhý je na jeho pomoci bytostně závislí a nikdo jiný mu pomoci nemůže. Majetek totiž sám o sobě není špatný, ale záleží na nás, jak s ním zacházíme. Pravda ale je, že ten kdo má majetku příliš mnoho, musí vynakládat velké úsilí, aby jej dobře spravoval, a to jej může, ale také nemusí odvádět od věcí, které jsou pro člověka nejdůležitější.
Vraťme se ale k našemu evangelijnímu příběhu. Píše se v něm, že boháč je v pekle a zažívá nesmírná muka, navíc vidí Lazara, jak se mu vede dobře a protože jej zná, chce od něho pomoc. Bohužel pro toho kdo se dostane do pekla, už žádná pomoc není. I kdyby v pekle nebylo žádné utrpení, člověk při posledním soudu se setká s Bohem a jeho velikostí a ta je nepředstavitelně nádhernější než vše, co do té doby poznal. Bohužel ne každý ji dokáže snést a pro toho kdo není schopen projít ani očistným ohněm očistce je jen jedno místo. Zde si člověk ale velmi rychle uvědomí, co mohl mít a nikdy mít už nebude a to je pravá podstata pekla, že je to trvalá skutečnost na věky věků a není možná změna. A to je i určité varování pro nás, protože v tom evangelijním příběhu ten boháč není až tak úplně špatný, protože ve svém utrpení nemyslí jen sám na sebe, ale i na své bratry. Bohužel ani těm už nemůže pomoci. A možná se právem ptáte, jestli je to úplně spravedlivé, ale uvědomme si jednu věc. Každý z nás dostal určité dary a ne každý dostal stejně a ani to není úplně spravedlivé podle lidským měřítek. Na Božím soudu ale každý z nás bude posuzován ne jen podle toho jak žil, ale jestli dary, které od Boha dostal, dobře využil k rozvoji svému, ale i k potřebám druhým. Na to by nikdo z nás neměl zapomínat. Kéž tedy dokážeme být vnímaví k potřebám druhým a nedopadneme jako boháč z dnešního evangelia.
Amen