Liturgické texty: 1. čtení: Ex 17, 8-13
2. čtení: 2 Tim 3,14 – 4,2
Evangelium: Lk 18, 1-8
Bratři a sestry,
dnešní úryvky z Písma Svatého mají jednu společnou myšlenku, a to víru v Boha, která se projevuje neustálou vytrvalou modlitbou a prací. Vezměme si např. první čtení. Izraelité putují po Sinajské poušti a náhle jsou napadeni nepřítelem, který se vyrojí zdánlivě odnikud. Profesor Heller píše, že Amálečani jsou na Izraelity posláni pro zkoušku jejich víry. Pro Izraelity porážka od Amalečanů by byla skutečnou pohromou, protože výprava do zaslíbené země by skončila dříve, než vůbec začala. Mojžíš zde jako zkušený vůdce volí správné řešení. Pověřuje Jozua velení armády, aby Izraelité svou prací tj. bojem si zasloužili své vlastní vyvolení. Práce tedy boj nemůže být ale vybojován bez modlitby, kterou za národ vykonává jeho vůdce. Modlit se však nejde sám, ale vybírá si dva pomocníky, neboť v Písmu se praví: „tam, kde jsou dva, nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ Boj započne a Mojžíš se modlí, postupně jej zmáhá únava a v modlitbě umdlévá a v té chvíli i Izraelské vojsko prohrává. Z biblického textu vyplývá: „je třeba pracovat, ale pokud člověk svojí práci neposvětí modlitbou k čemu to je.“ K dnešnímu tématu je možné připomenout jedno známé lidové přísloví: „Bez Božího požehnání marné lidské namáhání.“ Vraťme se ale k prvnímu čtení. Áron a Chur vidí zoufalou situaci Izraelského národa a také vidí obrovskou vyčerpanost Mojžíšovu a ví, že bez Mojžíšovy modlitby to lid nezvládne a udělají co je správné. Začnou podpírat Mojžíšovi ruce a spolu s ním se vytrvale modlí, dokud lid nezvítězí nad Amálečany.
Nakonec o podobné vytrvalosti nám hovoří dnešní evangelium. Chudá vdova otravuje soudce, aby se jí zastal a dopomohl jí k jejímu právu. V tomto příběhu Ježíš záměrně volí vdovu, protože postavení ženy v Biblické době bylo na daleko nižší úrovni, než muže. Žena byla brána jako majetek muže a ten kdo se ji měl zastat, byl její muž. Jestliže však muže neměla, tuto povinnost přebíral její nejstarší syn. Pokud žena neměla muže, ani syna, bratr jejího muže s ní měl zplodit dítě, aby žena měla alespoň nějaké zastání. Toto nařízení se jmenuje leviatární zákon. Proto v Písmu k nejhorším případům bídy patřilo, když chudé vdově zemřel její jediný syn, což mělo nejen psychické, ale i sociální dopady na danou ženu. Ježíš jelikož dobře zná postavení vdov v Izraelském národě, schválně používá tento příklad. Na jedné straně zde máme vdovu, která nemá téměř žádná práva, a na druhé zde máme soudce, který nikoho nepotřebuje. Ježíš však v evangeliu říká, že pokud vdova bude dostatečně vytrvalá, soudce jí vyhoví, ne ze soucitu, ale pro její vytrvalost. Tento příběh však nemá ukazovat na soudce, ale na Boha. Soudce vdově vyhoví kvůli neodbytnosti, Bůh nám však vyhoví z lásky a to daleko rychleji a hojněji, než si sami dokážeme představit. My však musíme plnit určité podmínky a ty jsou nám řečeny v druhém čtení. Máme se snažit znát Písmo, protože v něm je řečeno vše, co nás má přivést ke spáse. Tuto nauku nemáme pouze žít, ale předávat i druhým, protože spása není určena jednotlivcům, ale celému společenství a k tomu se máme neustále modlit, protože skrze modlitbu rosteme a jsme upevňováni ve víře. Jinak nám totiž hrozí Ježíšova vyrovnání, které obsahuje poslední věta z dnešního evangelia. Nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde? Kéž tedy tuto víru opravdu nalezne, a to u každého z nás.
Amen